Ivan Franta se narodil ve Vysokém Mýtě a po absolvování Vyšší průmyslové školy v Praze studoval v roce 1923 až 1928 při zaměstnání Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. Před dokončením studia pracoval v roce 1928/29 jako demonstrátor a v letech 1929 až 1933 jako asistent u prof. Krauze v ústavu technologie látek výbušných a látek organických. Zabýval se chemií přírodních látek, olejů, pryskyřic i kaučuků a dizertační prací Studie o lacích kaučuko-olejnatých získal v roce 1933 doktorát technických věd.
V témže roce přešel k firmě Baťa ve Zlíně, kde byl po krátkém zapracování jmenován vedoucím gumárenské laboratoře. Zde se prováděla kontrola jednotlivých provozů i materiálový a technologický výzkum, jehož zásluhou se dostala výroba pryžové obuvi a pneumatik u fy Baťa na jedno z nejpřednějších míst na světě.
V roce 1938 přešel do sesterského závodu Fatra v Napajedlích, aby zde dobudoval a vedl laboratoř, zajišťující výrobu lisované technické pryže, pogumovaných tkanin, plynových masek, ochranných oděvů, gumových člunů, hadic, hraček aj. Zpracovatelským výzkumem procházely i první plasty - hlavně PVC, jímž se Dr. Franta sám intenzivně zabýval. Kromě výchovy nových pracovníků, která byla samozřejmou součástí jeho odborné činnosti v závodě, se po celou dobu praxe zabýval i pedagogickou činností na Vyšší průmyslové škole chemické a ve Studijním ústavu ve Zlíně, kde přednášel gumárenskou technologii a napsal první česká skripta z tohoto oboru.
Po osvobození se stal technickým vedoucím závodu Fatra a v roce 1946 byl jmenován podnikovým ředitelem Fatry, n.p., Napajedla, která se oddělila od koncernu Baťa a sdružovala i závody Optimit Odry, Gumárny Zubří a Granitol Olomouc. V této své funkci prosadil Dr. Franta diferenciaci výrobních programů podniků tak, že závod v Napajedlích rozvíjel výhradně zpracování plastů a gumárenské výroby byly soustředěny do jiných specializovaných závodů.
Roku 1949 byl Dr. Franta pověřen vybudováním a řízením ústavu gumárenské technologie ve Zlíně. Své habilitace, kterou absolvoval následujícího roku v chemickém odboru Vysoké školy technické v Brně, nemohl využít, protože odbor byl roku 1951 zrušen ve prospěch nově zřízené vojenské technické akademie.
Roku 1953 však vzniklo na katedře plastických hmot VŠCHT Praha oddělení zpracování kaučuků a plastických hmot, jehož vedením a příslušnou výukou byl Doc. Franta pověřen. Roku 1954 přešel natrvalo do Prahy jako vedoucí katedry technologie kaučuku a plastických hmot. O rok později byl jmenován profesorem. Vybavil velice brzy oddělení potřebným zařízením a díky svým průmyslovým kontaktům i gumárenskými a plastikářskými stroji, takže již ve studijním roce 1953/54 byla zahájena velice kvalitní výuka oboru. Byl zde rozvinut i základní výzkum v oblasti fyziky polymerů, vulkanizace kaučuku, degradace a stabilizace polymerů - hlavně PVC - a modifikace polymerů.
Na VŠCHT Praha zastával prof. Franta dále v letech 1956 až 1958 a 1964 až 1969 funkci děkana Fakulty organické technologie (FOT). Byl členem vědeckých rad FOT i VŠCHT Praha, předsedou komisí pro obhajoby kandidátských i doktorských dizertací pro obor technologie makromolekulárních látek, i komisí pro státní závěrečné zkoušky. Členem těchto komisí byl i na SVŠT v Bratislavě a na VŠCHT v Pardubicích. Mimo školy byl aktivně činný v ČSVTS, kde po deset let předsedal Komisi pro plastické hmoty a pryž. Dále působil jako předseda redakční rady časopisu Plastické hmoty a kaučuk, jako předseda hodnotitelské komise pro výrobky z pryže Státní autorizované zkušebny 224 a jako člen hodnotitelské komise pro pneumatiky Státní autorizované zkušebny 211. Odvolán z funkce vedoucího katedry byl v roce 1971 a do konce svého života pak na VŠCHT Praha působil již jen jako řadový vysokoškolský učitel. Jeho lidská tvář se tehdejším mocným nelíbila, možná i proto, že své narozeniny slavil právě 21. srpna.
Bohatá vědecká, průmyslová i pedagogická činnost získala prof. Frantovi významné postavení i v zahraničních odborných kruzích a institucích: byl členem IUPAC - sekce pro polymery a titulárním členem Institution of Rubber Industry v Londýně.
Za svého téměř dvacetiletého působení na VŠCHT Praha vychoval prof. Franta našemu chemickému průmyslu a výzkumným a vědeckým ústavům přes 300 inženýrů, z toho 78 absolventů dálkového studia, a vyškolil 18 vědeckých pracovníků - kandidátů technických věd.
Profesor Franta byl bezpochyby nejzkušenějším československým odborníkem v gumárenské technologii a výborným pedagogem, ale i hluboce lidsky cítícím člověkem, který byl ochoten pomoci všude, kde bylo pomoci třeba.